Země Světa – Apulie

Bella Puglia neboli „krásná Apulie“ – rozmanitá oblast tvořící podpatek italské boty, okouzlující region, jehož charakter utvářejí moře, příroda, historie, tradice, vůně, chutě a spiritualita. Apulie je trochu jiná Itálie. Díky velkému vlivu Řeků, nadvládě Byzance a Turků je tento region o rozloze více než 19 300 km2 zcela odlišný od zbytku Itálie. Oblast na jihovýchodě Apeninského poloostrova, táhnoucí se podél Jaderského moře od pomyslné ostruhy (poloostrov Gargano) až na konec podpatku (poloostrov Salento) „italské boty“, nemá jinou jen architekturu, ale i čas zde plyne jinak. Geograficky jde o Evropu, avšak silně ovlivněnou kulturami odlišnými. Poloostrov Gargano je hornatý, nejvyšší vrchol Monte Calvo dosahuje výšky 1055 m n. m. Severně od poloostrova leží souostroví Tremiti. Pobřeží Gargana oplývá romantickými zátokami, jeskyněmi a bizarními skalisky, zatímco jeho vnitrozemí pokrývají husté lesy. Mezi Garganem a výběžky Apenin se rozkládá nížina Tavoliere s nedozírnými obilnými lány zářícími v sálajícím jižním slunci, charakteristická svými neopakovatelnými barvami, vůněmi a kakofonií nejrůznějších zvuků. Dál k jihovýchodu na ni navazuje pahorkatina Murgia, rozlehlá zvlněná vápencová plošina, jedinečné krasové území, v Itálii nejrozsáhlejší svého druhu. Nekonečně působící krajina s jeskyněmi, podzemními toky, soutěskami a závrty, ale také se starými osamělými zemědělskými usedlostmi, často přeměněnými na vinařství či farmy vyrábějící olivový olej, klesá na jihu v Tarentskou nížinu. Nejjižnější část jadranského pobřeží zaujme bizarními skalami i plážemi u Torre dell’Orso, stejně jako zátokami, útesy a jeskyněmi jižně od Otranta. Západní pobřeží Salenta omývané vlnami Jónského moře nabízí Porto Cesareo s až karibskou atmosférou a samozřejmě Gallipoli přezdívané „perla Salenta“, staré přístavní město plné šarmu a historie. Apulie je region s komplexní identitou. Vápenec se tu střídá s načervenalou půdou, zalesněné ostrohy s rozlehlými olivovníkovými sady, písečné pláže doplňují pod mořskou hladinou skalní dómy. Převážně zemědělská oblast proslulá pěstováním oliv, artyčoků, rajčat, třešní, mandlí a vinné révy skrývá rovněž architektonické skvosty jako třeba historické město Lecce, barokní klenot přezdívaný „Florencie jihu“. Charakteristická je pro ni jižní pohoda, daleko od davů turistů a triumfální industrializace italského severu. Příroda vládne v národních parcích Alta Murgia či Gargano, v rezervacích jako Torre Guaceto nebo Foresta Umbra, v solných pánvích, jezerech, v hlubokých soutěskách (Laterza), divokých krasových stržích u Altamury nebo v malebné kopcovité krajině Monti Dauni. Kulturní dědictví Apulie reprezentují hrady, katedrály a množství dalších památek, které pokrývají široký historický oblouk od pravěku přes Velké Řecko (Magna Graecia), Řím a Byzanc až po renesanci a především nádheru baroka, kdy se bohatství pramenící z prodeje zeleného zlata oliv zhmotnilo v architektuře Lecce a dalších měst Salenta. Součástí zdejší historie jsou také masserie, kdysi opevněné usedlosti rozptýlené na rozlehlých pláních v živé mozaice barev. Údolí Itria v samotném srdci Apulie proslavily trulli, starobylé domky s šedými kuželovitými střechami, které jsou působivým svědectvím o regionu, který je ještě stále autentický a silně propojený s přírodou. Snad vůbec nejslavnější trulli jsou ty v městečku Alberobello, které byly v roce 1996 zapsány na seznam Světového dědictví UNESCO. Další apulijskou památkou na tomto seznamu je jedinečný hrad Castel del Monte, který nechal na neobvyklém půdorysu osmiúhelníku vystavět na konci 1. pol. 13. stol. římský císař Fridrich II. Jiné, méně záhadné, ale o to četnější hrady a opevněné věže roztroušené podél pobřeží připomínají doby, kdy bylo moře plné křižáků a saracénských pirátů. Slavná minulost Apulie se odráží i v tom, že v Salentu se dodnes dochoval dialekt griko, jímž mluví příslušníci řecké menšiny, potomci dávného řeckého obyvatelstva z dob Velkého Řecka, ale rovněž v početných náboženských svátcích a tradicích. Projevy víry a kultovní místa jsou spojeny s poutěmi a potvrzují tradiční silnou zbožnost místních obyvatel. Nejrůznějším festivalům, jarmarkům a historickým oslavám vévodí svátek sv. Mikuláše v Bari. Ve městě San Giovanni Rotondo na poloostrově Gargano stojí monumentální svatyně sv. Pia z Pietrelciny, dílo italského hvězdného architekta Renza Piana. Vysoko ve vápencových skalách nad zálivem Manfredonia leží Monte Sant’Angelo se svatyní sv. Michaela archanděla, jenž se tu podle legendy zjevil několikrát na konci 5. stol., a postaral se tak o vznik slavného poutního místa. Náboženský zápal zdejších obyvatel podtrhuje respektování tradic. Každé město má svého patrona a „svatý týden“ slaví svým specifickým způsobem. Na stejné zacházení má právo i příroda. Oslavuje se příchod fíků, hroznů nebo mečounů. Místní obyvatelé, Pugliesi, umí ocenit dary přírody. V Apulii se mísí kouzlo přírody s půvabem malebných vesnic a přístavů, mohutných hradů a nádherných…