Země Světa – Kolínsko a Kutnohorsko

Kutnohorsko a Kolínsko, území mezi Labem a Sázavou, ve východní části Středočeské tabule a v Hornosázavské pahorkatině je jedním z turisticky nejzajímavějších krajů Česka.. Původní lidová Kolíne, Kolíne, ať už v podobě Sušilově či Erbenově, připomíná nejednoho synečka, který u města zahyne, a do rozvernosti Pepíčka s kloboučkem na stranu má vskutku daleko. Pěkná rovina zůstává v obou variantách, ale tu zase dodejme, že historické jádro Kolína bylo zbudováno vyvýšeně nad ní na skalnatém návrší na levém břehu Labe, aby uniklo nepříjemným záplavám. Kdo touží po důkazu, dostane se mu ho třeba v lapidáriu kolínské radnice nebo ve sklepení Veigertovského domu, kde uvidí zdivo nasedající na skálu, ještě se do těchto míst vrátíme. Mnozí příznivci modernější muziky si jistě vzpomenou na song Vlakem na Kolín, který před nějakými 40 lety napsal Zdeněk Vřešťál pro kapelu Krausberry a jenž, stále úspěšně na koncertech hrán, pomalu také lidoví – ony i ty osobáky pendlující mezi Prahou a Kolínem stávají se pomalu součástí věčnosti, jakkoli se v mezidobí nádraží Střed změnilo zase na Masarykovo a legendární pantografy nahradily soupravy CityElefant. A pak tady samozřejmě máme další legendu, ty dva, co se potkali u Kolína a Břetislav Pojar s Miroslavem Štěpánkem a Ivanem Urbanem jim vymysleli ještě 10 dalších příběhů pod názvem Pojďte pane, budeme si hrát, proslaveným hlasy Rudolfa Deyla mladšího a Františka Filipovského, kteří seriál postupně namlouvali. Velký a malý medvěd mají ve městě nejen své Společenstvo přátel Medvědů od Kolína, ale od roku 2010 také vlastní pomník, který stojí kousek od okraje lesoparku Borky a atletického stadionu ve čtvrti Zálabí na pravém břehu Labe. Jako ve středověku Středověká dispozice nejstarší části Kolína zůstala zachována dodnes. Jejím srdcem je rozlehlé, téměř hektarové čtverhranné Karlovo náměstí, z jehož rohů a ze středu jižní strany vybíhá pět hlavních ulic, v minulosti směřujících k městským branám. Rozloha náměstí vynikne o to víc, když si uvědomíme, že ještě v době husitských válek se celé město rozkládalo na ploše pouhých 10 ha. Názorně to dokumentuje model Kolína z doby po roce 1421, který čeká na návštěvníky v Regionálním muzeu, ale nepředbíhejme. Přesnou dobu založení Kolína neznáme, víme jen, že to bylo před rokem 1261, do kterého se datuje nejstarší známá písemná zmínka o městě. A také víme, že Kolín byl městem královským, jež vzniklo relokací tržní osady téhož jména (dnešní Starý Kolín), která se rozkládala o pár kilometrů dál k východu v místech sužovaných záplavami. Náměstí bývalo vždy srdcem města a také dějištěm výročních trhů. Ani na tom se vlastně nic nezměnilo, trhů je tu během roku spousta, ale navíc je Karlovo náměstí také hlavním dějištěm dvou velkých festivalů, které už ke Kolínu neodmyslitelně patří. Prvním je vždy o druhém červnovém víkendu mezinárodní festival dechové hudby Kmochův Kolín, který se letos uskutečnil už posedmapadesáté. Několik desítek orchestrů, celkem třeba i 1500 muzikantů, k tomu mažoretkové skupiny a nejrůznější hosté, kteří často záměrně přesahují hlavní žánrové zaměření festivalu. Druhý festival, Gasparáda, si svou tradici úspěšně buduje. Patří mu první víkend v září a letos se konal už 11. ročník. Jde o mezinárodní divadelní festival, jehož zvláštní jméno má snadné vysvětlení – festival je poctou kolínskému rodákovi, Janu Kašparu Debriovi, kterého zná celý svět jako Jeana-Baptista Gasparda Deburaua, zakladatele moderní pantomimy. Tím je dáno zaměření festivalu, který prezentuje všechny směry nonverbálního divadla. Na všech čtyřech stranách kompletně obestavěného náměstí najdeme některé zajímavé domy s gotickými jádry a vesměs barokními či klasicistními průčelími. Z této charakteristiky se nápadněji vymyká na východní straně někdejší budova Městské spořitelny, původně navržená Janem Kotěrou, ale při realizaci v letech 1924–1925 dost pozměněná Jindřichem Freiwaldem, a pak samozřejmě dvě neorenesanční budovy kolínské radnice na severní straně. Kompletní rekonstrukce z konce 19. stol. vytvořily dojem jednoho celku, neboť obě proběhly s desetiletým odstupem podle návrhů Jana Bedřicha Vejrycha, významného architekta přelomu 19. a 20. stol. Oba domy však mají zcela odlišnou historii. Ten o patro vyšší, řečený Kolerovský, slouží jako radnice už od konce 15. stol. Jeho průčelí zdobí mezi okny třetího patra pět fresek od Adolfa Liebschera se scénami z dějin města a nad nimi na štítu věže zpodobnění králů Přemysla Otakara II. a Jiřího z Poděbrad od téhož malíře spolu se sochami Síly a Moudrosti od Josefa Maudera. Vedlejší dům byl postaven teprve v polovině 18. stol. jako kasárna a město ho získalo až krátce před jeho přestavbou. Radnici ale nemusíme obdivovat jen zvenčí. Stačí zajít do podatelny hned za hlavním vchodem a tam se domluvit – na požádání si lze totiž prohlédnout nádhernou obřadní síň s triptychem Václava Radimského Kolín ve třech denních dobách, ale také podzemí radnice, konkrétně dvě sklepní místnosti, jež kdysi dávno sloužily…